PSYCHOANALÝZA A PSYCHOANALYTICKÁ PSYCHOTERAPIE DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH
Psychoanalýza je soubor teorií o lidské mysli a léčebná metoda vycházející z díla Sigmunda Freuda. Ač za více než sto let prodělala pozoruhodný vývoj, základní pilíře – nevědomí, všudypřítomnost nevědomého konfliktu, přenos (přenesení raných zážitků a zkušeností do současnosti) a klíčový význam sexuality a agrese pro mentální život člověka – zůstávají. Své pevné místo má psychoanalýza i v léčbě dětí a dospívajících.
„O člověkově dětství neostýchám se vyznati, že mám děti velice rád a ve veliké vážnosti. Překonává mne to jejich přírodně božské puzení nabírati života a býti milovánu. To dvojí v jednom. Ta radostně divá potřeba státi se životem, ta síla růstu, nabývání a dobývání života, nadaná úžasně optimistní energií, aby se mohla postaviti svrchované strašlivosti vševládnoucího zmaru.“
Čapek, J. (1936). Kulhavý poutník. Beletrie 2, s. 75.
„Již v úvodu k tomuto příspěvku bylo řečeno, že svou pozornost od počátku zaměřuji na úzkosti dětí a že se mi daří zmírňovat úzkost cestou interpretace jejich obsahů. K tomu jsem musela plně využít symbolického jazyka hry, který, jak jsem zjistila, je podstatnou součástí výrazových prostředků dítěte. … Tento archaický způsob vyjadřování je tentýž jazyk, který známe ze snů, a právě tím, že jsem přistupovala ke hře dětí podobně jako Freud přistupoval k interpretaci snů, podařilo se mi dostat k nevědomí dítěte.“
Kleinová, M. (1955). Psychoanalytická technika hry: Její vývoj a význam. V Závist a vděčnost a další práce z let 1946 – 1963. Praha: Triton, 2005, s. 168.
Komu je terapie určena?
Do psychoterapeutických praxí se často dostávají děti, s nimiž ostatní zápasí, nevědouce, jak jim rozumět a jak s nimi vyjít. Poznatky o vývoji dítěte se prohlubují a společně s nimi narůstají praktické zkušenosti s různými způsoby terapeutické práce. Odpověď na otázku, zda a jaká forma terapie se hodí pro konkrétního dětského pacienta, závisí na mnoha okolnostech. Často je užitečné podstoupit předběžnou nezávaznou konzultaci, abychom nalezli nejvhodnější postup léčby.
Mezi nejčastější potíže dětí léčených psychoanalýzou patří:
- úzkostné poruchy, fobie, separační obtíže
- obsese, kompulze
- afektivní poruchy
- poruchy příjmu potravy
- poruchy chování – násilnické, delikventní, rizikové, hyperaktivní chování, sebepoškozování
- poruchy pozornosti a učení
- poruchy osobnostního vývoje
- psychosexuální problematika
- psychosomatická onemocnění
- psychická a tělesná traumatizace
- autizmus
- u nemluvňat a kojenců problémy spojené s krmením, hygienickými návyky a spánkem či nezvladatelné a nesrozumitelné chování
- problémy spojené s dospíváním
- vztahové problémy
„Považuji u adolescenta za normální, když se i poměrně dlouho chová proměnlivým a nevypočitatelným způsobem, když se svými impulsy zápasí a zase je přijímá, když se jich úspěšně vystříhá a zase jim podlehne, když miluje své rodiče a nenávidí je, když se proti nim vzpouzí a je na nich závislý, když se snaží napodobovat druhé a identifikovat se s nimi a přitom neustále hledá svoji identitu, když je stále idealističtější, umělečtější, štědřejší a nesobečtější než kdykoliv později v životě, ale když je zároveň i opakem: na sebe zaměřeným, egoistickým, vypočítavým. Takové přechody mezi krajními extrémy by byly v každém jiném věku považované za vysoce abnormální. V tomto věku však nemusejí znamenat nic víc než to, že o něco déle trvá, nežli se vytvoří dospělá struktura osobnosti, že Já dotyčného jedince zatím experimentuje a nespěchá, aby si předčasně neuzavřelo své možnosti.“
Freudová, A. (1958). Adolescence. Psychoanal. St. Child, 13: 255 – 278, s. 275-276.
Cena
Cena vstupních setkání je 1 500 Kč / 50 min. Honorář za terapii domlouváme před jejím zahájením.